Rámec Evropské unie

Oblast finančních trhů včetně zajištění jejich stability podléhá regulaci v rámci legislativy Evropské unie. Vzhledem k provázanosti finančních trhů bylo již v roce 1986 přijato „evropské“ doporučení týkající se pojištění vkladů a v roce 1994 byla přijata první směrnice, která oblast pojištění vkladů závazně upravovala. Následně byla tato směrnice postupně aktualizována.

Zlomová situace nastala v souvislosti se světovou finanční krizí počínající v roce 2008. V ní se mnohé finanční instituce na celém světě dostaly do kritických stavů, které by bez státních zásahů vedly ke zhroucení finančního sektoru řady zemí. V Evropské unii byly státní zásahy nutné ve 22 zemích z 28, přičemž bez státních zásahů se obešly pouze menší země s uzavřenějšími finančními trhy, mezi které patřila i Česká republika.

Podle zprávy Evropské komise si finanční krize v období 2008–2014 vyžádala schválení státních zásahů ve formě záruk, kapitálových injekcí a dočasné likvidní podpory v celkové výši 5 762 miliard EUR, tedy přibližně 155 574 miliard Kč. Tato částka činí 44 % HDP EU roku 2013. Přestože částka nebyla nakonec plně vyčerpána, ukázalo se, že je nutno zavést na úrovni EU nástroje, které zohlední provázanost evropských finančních trhů a umožní řešit problémy finančních institucí včas a bez nutnosti použití peněz vybraných státem od daňových poplatníků.

Stalo se tak zejména prostřednictvím směrnice 2014/59/EU, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a na kterou úzce navazuje směrnice 2014/49/EU o systémech pojištění vkladů. Bližší informace včetně odkazů na texty směrnic najdete na stránce Legislativa.

Nová evropská legislativní úprava, kterou mají povinnost implementovat všechny země EU, definuje zcela nová pravidla, postupy, nástroje a možnosti spolupráce institucí jak na národní, tak na evropské úrovni.

Nově je klíčová role připsána Evropskému orgánu pro bankovnictví (European Banking Authority), kterému směrnice 2014/59/EU přiřkla úkol vypracovat škálu závazných technických norem, obecných pokynů a zpráv s cílem zajistit v rámci Unie efektivní a konzistentní procedury prevence a řešení krizových situací ve finančním sektoru. Prvořadým cílem při budování tohoto rámce je posílit finanční stabilitu, snížit morální hazard, ochránit vkladatele a v případě krizové situace zajistit kontinuitu základních procesů důležitých pro nepřerušené fungování finančního systému, ušetřit výdaje veřejných rozpočtů a zajistit hladké fungování vnitřního trhu pro poskytování finančních služeb. Tato činnost je doprovázena průběžným vyhodnocováním dopadů směrnice o pojištění vkladů, která Evropskému orgánu pro bankovnictví též přiděluje řadu regulatorních činností.

Nová právní úprava také stanovuje postupy při přeshraničních výplatách náhrad pohledávek z vkladů. V případě, že dojde k úpadku zahraniční banky z členského státu Evropské unie vykonávající činnost na území České republiky prostřednictvím své pobočky, provede výplatu náhrad za pohledávky z vkladů oprávněným osobám na území České republiky Garanční systém. Výplata bude probíhat jménem, na náklady a v souladu s pokyny příslušného provozovatele zahraničního systému pojištění pohledávek vkladů. Stejným způsobem se bude postupovat v případě, že dojde k úpadku české banky, která vykonává svou činnost na území jiného členského státu Evropské unie prostřednictvím pobočky. V takovém případě provede výplatu náhrad za pohledávky z vkladů oprávněným osobám na území jiného státu tamní provozovatel systému pojištění pohledávek z vkladů, a to jménem, na účet a v souladu s pokyny Garančního systému.

V rámci Evropské unie je Garanční systém plnohodnotným a aktivním členem Evropského fóra pojistitelů vkladů, které je platformou pro spolupráci a výměnu informací. Evropské fórum sdružuje 56 řádných a 10 přidružených členů z 44 evropských zemí. Evropské fórum pojistitelů vkladů bylo původně založeno v říjnu 2002 ve Vídni 25 organizacemi. V roce 2007 bylo transformováno na mezinárodní neziskovou organizaci. Vystupuje zejména ve vztahu k orgánům Evropské unie.

Země mající jako svou měnu euro (takzvaná eurozóna) se rozhodly v důsledku problémů finančních trhů a institucí po roce 2008 výrazně pokročit v integraci směrem k bankovní unii s centrálním orgánem dohledu, jedním orgánem pro řešení krizí i jednotným pojištěním vkladů. V tomto procesu hraje klíčovou roli Evropská centrální banka.